Osteopatický přístup?

Existuje velké množství směrů v medicíně: tradičních i alternativních, medikamentózních i nemedikamentózních, operativních i neinvazivních. V oblasti manuálních metod léčby také existuje velká rozmanitost. Patří sem osteopatie, manuální terapie, chiropraxe, fyzikální terapie, shiatsu, yumeiho, tuina a různé druhy masáží.

Proč osteopatický přístup? Navzdory důležitosti manipulačního osteopatického léčení jde především o filozofii založenou na hlubokém pochopení života jako takového. Hlavní principy osteopatie zní takto:

1. Člověk je jednotný celek, všechny procesy v těle, psychice a duchovním životě jsou vzájemně propojeny.

2. Organismus má schopnost samoregulace, samoléčby a udržování zdraví.

3. Struktura a funkce jsou vzájemně propojeny, změna funkce vede ke změně tvaru a struktury tkání, a naopak.

4. Racionální léčba je založena na pochopení těchto principů.

Někdo, kdo si to přečte, si možná pomyslí: „Ano, to je přece samozřejmé.“ Moderní medicíně však takový přístup velmi chybí. Je rozdíl mezi tím, souhlasit slovně, a skutečně jej aplikovat v praxi při práci s pacienty. Vím, že je to složité – ne vždy lze najít prvotní příčinu nemoci, někdy je třeba jednat rychle, jindy není možné nemoc vyléčit, ale stojí to za to.

Osteopatický přístup tedy není jen o manipulacích s páteří, fasciemi či lebkou, ale především o pochopení procesů, které vedly k dysfunkci a nerovnováze, a o výběru adekvátních léčebných metod, které pomohou najít novou rovnováhu. Přednost mohou mít jak osteopatické techniky (kterých je více než 3000 a jejich výběr je samostatným tématem), tak léčebná tělesná výchova, farmakologická a chirurgická léčba, konzultace s dalšími specialisty (například psychologem či stomatologem) nebo kombinace různých metod.