Lékař osteopat a palpace

Lékaři osteopati patří k těm specialistům, jejichž praxe je založena především na technikách manuálního působení. Dotyk je hlavní součástí jejich léčby. Mezi pacientem a lékařem se vytváří zvláštní zpětná kybernetická vazba – nejenže pacient cítí odezvu rukou lékaře, ale lékař také získává informace prostřednictvím svých vlastních rukou. Lékař-osteopat se snaží vlastníma rukama prozkoumat zdroje pacientových potíží, a nejen poslouchat popis příznaků. Ptá se, kde to bolí, a poté zkoumá stav této oblasti.

Pacient cítí doteky. Osteopati však pro tuto činnost mají zvláštní název – palpace. Jedná se o důležitý diagnostický nástroj. Při palpaci vašeho těla osteopat nahmatává změny ve svalových tkáních, které mohou naznačovat přítomnost onemocnění nebo závažných strukturálních poruch. Například výsledky studie, která byla provedena na Filadelfské vysoké škole osteopatické medicíny a publikována v roce 1987 v British Medical Journal, ukázaly přítomnost některých charakteristických poruch ve svalech horní části zad, spojených s infarktem myokardu a dalšími srdečními chorobami. Nebo například bylo zjištěno významné svalové napětí a bolestivost ve střední části zad, na úrovni solar plexu. Je známo, že tato oblast zajišťuje nervové zásobení žaludku a sousedních orgánů. Proto je třeba se zeptat, zda pacient nepociťuje potíže se žaludkem. Pokud je odpověď kladná, je nutné provést další vyšetření, aby se ověřila správnost diagnózy. Palpace zvyšuje pravděpodobnost odhalení postiženého orgánu.

Pozorování a palpace jsou dva základní postupy osteopatické diagnostiky. A zde jsou tři složky odhalovaných poruch.

• Asymetrie. Například je vidět, že jedna strana hrudníku se něčím liší od druhé. Nebo je přítomno jednostranné zakřivení držení těla – ve stoje.

• Rozsah pohybu. Rozsah pohybu je nejprve zkoumán pasivně, kdy osteopat drží pacienta a řídí provedení určité série pohybů, a poté aktivně, kdy se pacient začne pohybovat samostatně. Lékař osteopat si všímá nejen velikosti rozsahu pohybu, ale také jeho funkční kvality. Během provádění pohybů palpuje ty části těla, které se na nich podílejí.

• Změny v tkáních. Změna kůže může spočívat v zarudnutí nebo zblednutí, viditelné drsnosti nebo nadměrné hladkosti, nadměrné suchosti nebo vlhkosti, stejně jako v přítomnosti nerovností na povrchu kůže nebo pod kožní vrstvou, připomínajících otoky nebo nádory. Lékař může odhalit kontrakturu, rigiditu, ochablost nebo viskozitu tkání.

Z tohoto popisu je zřejmé, jak citlivé ruce osteopatů mají. Rozvinout tuto citlivost však není tak obtížné. Studenti se učí rozumět nejen složení krve. Jsou ponořeni do světa celostního vnímání lidského organismu, a hmatová citlivost se přirozeně rozvíjí v procesu osvojování si holistického světového názoru. Učitel se ptá studentů prvního ročníku: „Rozlišíte horké a studené?“ Samozřejmě, že to dokážou. „A dokážete rozlišit na dotek hedvábí a vlnu?“ To také dokážou. Dalším krokem je naučit se rozvíjet a zaměřovat na konkrétní úkoly senzorické schopnosti, které nám dala příroda.

Když během palpace vzniknou určité podezření, provádějí se odpovídající manipulace. Někdy jsou manipulace doplňkem k hlavní léčbě, jako je užívání léků, jindy jsou hlavní metodou léčby.